Život je jako vlak.
V životě potkáme spoustu lidí, ale taky se budeme loučit se spoustou lidí.
Víš, moc ráda vzpomínám na společné zážitky. Když si vzpomenu na začátek, je vtipné jak jsem si v hlavě myslela, že my dva si nebudeme rozumět, natož být si tak blízcí. V té chvíli by mě nenapadlo, že i když spolu strávíme tolik času, přesto to pro nás bude málo. A ještě ti chci říct, že v tu chvíli by mě nikdy nenapadlo, že bych se do tebe mohla zamilovat. A přesně to se mi na tom líbí. Že život je plný překvapujících událostí a stále se něco děje, aniž by jsme to třeba i čekali. Tak jako s tebou. Nečekala jsem že si toto léto tolik užiju. Že se dá za jediný týden prožít více než za celý měsíc. Že poznám tolik skvělých lidí a především tebe. Díky tobě byly ty dny tak úžasné, že na ně budu vzpomínat ještě dlouho. Co dlouho- nezapomenu je.
Nezapomenu ani na to, když jsme se poprvé objali, ani na naší první pusu, na smích, a ani na slzy, které byly při každém našem loučení. Bylo to bolestivé loučení, ale za to jsme se na sebe pak více těšili. Moc jsem se těšila. Dny bez tebe byly dlouhé, prázdné. Skoro nic mě nebavilo, ale ty jsi byl moje sluníčko v zamračených dnech. Díky tobě jsem měla lepší náladu. Díky tobě byla rána lepší, lebo i přečtení dobrého rána mi hned zlepšilo náladu. Večer se mi lépe usínalo když jsi mi popřál dobrou noc. A to nemluvím ani o tom, když jsme pozorovali hvězdy, ale ty jsi mi řekl, že nepotřebuješ vidět padat hvězdu, protože máš jednu u sebe a ta ti stačí. I když jsem se v tý chvíli nad tím jen pousmála, dost mě to zahřálo u srdíčka.
Co bych ti ještě mohla říct? Je toho opravdu moc, co jsme prožili. Ale ještě mám jednu vzpomínku uloženou jako více oblíbenou. A to tu, když jsme seděli u ohně. Byla jsem tam vlastně s lidma, na kterých mi nejvíce záleží. A to s rodinou, kamarády a s tebou. Bylo to úžasné, poslouchat písničky, pozorovat oheň ale co bylo nejlepší? Že jsem byla v tvém objetí. Tvé objetí pro mě bylo něco speciálního. Bylo to místo, kde jsem se cítila příjemně, milovaná a hlavně v bezpečí. Rozhodně jsem si užívala chvilky když jsme i bez mluvení leželi v objetí.
Tak moc jsem byla s tebou šťastná.
A tímto Ti i děkuju, za to co jsme spolu prožili, i když teď je to jiné. Nevím proč, ani jak to tak mohlo rychle skončit, ale skončilo. Nezbývá tedy nic jiného než to přijmout. V životě potkáme spoustu lidí, ale taky se budeme loučit se spoustou lidí. Tak to prostě je. Jako vlak.
Jedeme ve vlaku, a přistupují lidé. Každý kdo přistoupí a vystoupí má v našem životě nějaké zvláštní místo. Někdo má větší, a někdo menší. Ale hraje určitou roli v našem životě. Sice ne každý s námi dojede až do cílové zastávky, ale to neberme vůbec za zlé. S každým tím člověkem máme strávit určitý čas ať je jakkoliv dlouhý či krátký. A taky s každým člověkem si vyměníme co máme, a my se z toho můžeme něco odnést či se poučit. Ale neberme to jako prohru- Naopak. Dívejme se na to jako zkušenost. Není to přece žádná prohra.
Takže já ti tímto děkuju, že sis alespoň na chvíli přisedl do mého vlaku, a prožili jsme kus společné cesty, z které jsem si dost odnesla. Především ti děkuju, že jsi mi ukázal jaké to je být zase zamilovaný a prožít lásku. Opravdu, je to krásné. A nelituji ničeho. Hold nám asi bylo souzeno spolu projet jen kousek cesty, která i přesto stála za to. No a kdo ví, třeba se zas na nějaké cestě vlakem zase shledáme..
Víš, moc ráda vzpomínám na společné zážitky. Když si vzpomenu na začátek, je vtipné jak jsem si v hlavě myslela, že my dva si nebudeme rozumět, natož být si tak blízcí. V té chvíli by mě nenapadlo, že i když spolu strávíme tolik času, přesto to pro nás bude málo. A ještě ti chci říct, že v tu chvíli by mě nikdy nenapadlo, že bych se do tebe mohla zamilovat. A přesně to se mi na tom líbí. Že život je plný překvapujících událostí a stále se něco děje, aniž by jsme to třeba i čekali. Tak jako s tebou. Nečekala jsem že si toto léto tolik užiju. Že se dá za jediný týden prožít více než za celý měsíc. Že poznám tolik skvělých lidí a především tebe. Díky tobě byly ty dny tak úžasné, že na ně budu vzpomínat ještě dlouho. Co dlouho- nezapomenu je.
Nezapomenu ani na to, když jsme se poprvé objali, ani na naší první pusu, na smích, a ani na slzy, které byly při každém našem loučení. Bylo to bolestivé loučení, ale za to jsme se na sebe pak více těšili. Moc jsem se těšila. Dny bez tebe byly dlouhé, prázdné. Skoro nic mě nebavilo, ale ty jsi byl moje sluníčko v zamračených dnech. Díky tobě jsem měla lepší náladu. Díky tobě byla rána lepší, lebo i přečtení dobrého rána mi hned zlepšilo náladu. Večer se mi lépe usínalo když jsi mi popřál dobrou noc. A to nemluvím ani o tom, když jsme pozorovali hvězdy, ale ty jsi mi řekl, že nepotřebuješ vidět padat hvězdu, protože máš jednu u sebe a ta ti stačí. I když jsem se v tý chvíli nad tím jen pousmála, dost mě to zahřálo u srdíčka.
Tak moc jsem byla s tebou šťastná.
A tímto Ti i děkuju, za to co jsme spolu prožili, i když teď je to jiné. Nevím proč, ani jak to tak mohlo rychle skončit, ale skončilo. Nezbývá tedy nic jiného než to přijmout. V životě potkáme spoustu lidí, ale taky se budeme loučit se spoustou lidí. Tak to prostě je. Jako vlak.
Jedeme ve vlaku, a přistupují lidé. Každý kdo přistoupí a vystoupí má v našem životě nějaké zvláštní místo. Někdo má větší, a někdo menší. Ale hraje určitou roli v našem životě. Sice ne každý s námi dojede až do cílové zastávky, ale to neberme vůbec za zlé. S každým tím člověkem máme strávit určitý čas ať je jakkoliv dlouhý či krátký. A taky s každým člověkem si vyměníme co máme, a my se z toho můžeme něco odnést či se poučit. Ale neberme to jako prohru- Naopak. Dívejme se na to jako zkušenost. Není to přece žádná prohra.
Takže já ti tímto děkuju, že sis alespoň na chvíli přisedl do mého vlaku, a prožili jsme kus společné cesty, z které jsem si dost odnesla. Především ti děkuju, že jsi mi ukázal jaké to je být zase zamilovaný a prožít lásku. Opravdu, je to krásné. A nelituji ničeho. Hold nám asi bylo souzeno spolu projet jen kousek cesty, která i přesto stála za to. No a kdo ví, třeba se zas na nějaké cestě vlakem zase shledáme..
