Hubená, nešťastná
Dnes vám chci vyprávět příběh o dívce, kterou touha po dokonalosti málem úplně zničila.
Upřesníme to. Ta již zmiňovaná dívka jsem já. A tímto článkem vás chci varovat o PPP alias o čím dál více diskutovaném tématu a to poruchy příjmu potravy. A způsob, jakým chci varovat neznáte, protože ač si na internetu vyhledáte co PPP obnáší, málo kdy je tam uveden pohled člověka, který tím prošel, či ještě hůře- právě si tím prochází.
Začneme hezky od začátku. Tedy rok 2015 kdy jsem se v září rozhodla že se sebou něco udělám. Tak jsem si nastudovala informace potřebné k hubnutí, začala cvičit a za 10 měsíců jsem zhubla kolem 15kg. Jasně, věděla jsem že by to šlo rychleji, ale já chtěla do budoucna dlouhodobý výsledek bez jojo efektu. A tak jsem si ve svém tempu hubla. Až jsem se s nějakýma přestávkami dostala v roce 2016 o 20 kg méně. Nějaký čas jsem byla opravdu spokojená. Jenže se to dostalo do fáze kdy jsem přestala být spokojená i po takovém váhovém úbytku. Chtěla jsem víc. A přesně tady to začalo. Celkem nevinně.
Hned další den jsem si domluvila schůzku s trenérem s kterým jsme všechno probrali, a dostala jsem vypracovaný jídelníček přesně na moje hodnoty. Hned další den jsem se vzdala všeho co v jídelníčku nebylo. Nechci aby to působilo, že jídelníček od trenéra byl až tak moc přísný, to já si ho postupem času měnila. Měnila způsobem, že jsem ubírala.Ze začátku jsem si jela hezky podle jídelníčku, a po 2 měsících jsem zhubla cca 6 kg. Byla jsem opravdu ráda. V té době to byla má nejnižší váha. To jsem ale vůbec nečekala že bude ještě nižší.
Víte, v té době jsem byla spokojená. S jídlem a postavou. Jenže pak přišel nějaký špatný zlom a v jakoby mi v hlavě přeskočilo. Postupně jsem ubírala jídlo a tak nějak přestávala jíst. A naopak přidávala jsem cvičení. Každý den a nejlépe dvoufáze. Byla jsem v kruhu. Jídlo, cvičení, spánek.
V té době jsem nebyla vůbec šťastná. Neměla jsem moc náladu, hladověla jsem a cvičila jsem protože jsem ''musela'', nebylo to tak že bych si šla zacvičit s tím že se těším, ale abych hubla víc. A hlavně- zhubnout to málo co jsem jedla. A tak jsem si pěstovala PPP. Určitě jste už slyšeli o anorexii a bulimii, že? Tak tímto vás seznamuji s méně známou, za to ne méně vážnou Ortorexii.
Ortorexie- jednoduše posedlost zdravým životním stylem. Člověk který je nemocný si hlídá pečlivě čím se stravuje. Plánuje několik hodin dopředu co bude jíst- vlastně takto nemocný člověk myslí většinu svého času jen na jídlo. Pokud by měl přijít někam, kde by hrozilo že bude hodně jídla, či jídla, která nemocný nejí a třeba ani nezná jejich přesné složení, je dost pravděpodobné, že si raději přichystá své, nebo se bude snažit z dané akce vykroutit.
Ortorexie je známá tím že celkem dost dokáže člověka okrást o život. Je to myšleno tak, že člověk je hold v jednom kruhu jak jsem již zmínila. Jídlo, cvičení, spánek.
Přesné počítání kalorií, vážení, touha po dokonalosti. Není to sranda a dost často- většinou- hraje roli hlava. Je to celé v hlavě. Člověk chce víc a víc, a přitom ztrácí důležité věci k fungování. Místo toho, aby tělo bylo zdravé, hold začne s tímto přehnaným přístupem strádat. Bude nešťastné a hladové. Strašně dlouhou dobu jsem chodila spát hladová. Už při usínání mi kručelo a bolelo břicho z hladu. A co teprve buzení v noci. Možno si řikáte, proč jsem se prostě víc nenajedla. Ale o tom to je. Ta hlava je už tak zblblá že vám to prostě nedovolí. Byla jsem na tom opravdu psychicky špatně.
Dost často jsem brečela. Z výčitek z jídla, z toho jak jsem si připadala tlustá, ale nejvíc jsem brečela kvůli sobě, co se ze mě stalo. Z holky co si jídlo užívala, se stal někdo kdo má neskutečný výčitky i z toho že si dá o něco víc zeleniny. Zní to až nerealisticky že? Ale tak to bohužel je. Nejhorší asi je, pokud takového člověka máte ve svém okolí, málo kdy to poznáte lebo to jde celkem dobře zamaskovat. Pokud vám to sám neřekne, je dost pravděpodobné že o tom nebudete vědět. U mě o tom vědělo opravdu málo lidí, kteří se mě snažili pomoct a podporovali, za co jim zpětně znovu děkuji, ale i kdyby se druhý snažil, jediný kdo může pomoct je on sám..
Já jsem si tímto prošla jednou, za to to trvalo dlouhou dobu. Rozhodně jsem si s tim narušila důležité orgány a důsledkem omezením většiny důležitých živin pro správné fungování těla u mě prostě přestaly fungovat tak jak by měly. Nebudu tu vypisovat co všechno přestalo fungovat, ale to co mě nejvíce vystrašilo byla ztráta menstruace. Jak víme, tělo vykonává aktivitu i když spíme a to je dobře, protože se stravujeme správně, jenže i k tvoření vajíček potřebuje nějaké to ''palivo'', a u mě už nemělo sílu ani na to. A to byl vlastně ten zlom. Došlo mi, že pokud budu v tom svém extrému pokračovat, mohla bych na to v budoucnu dost doplatit. Došlo mi, že nechci být za pár let co budu chtít založit rodinu na sebe naštvaná a smutná z toho že nebudu moct otěhotnět. A to jen kvůli blbosti být co nejvíc hubená. Takže holky, neblázněte prosím a nedržte žádné extrémní diety a nepřetěžujte se. Neříkám ať jíte prasárny a cpete se k prasknutí, ale 80% zdravého a 20% si nechte na nějakou pochoutku co máte rádi. Nic se prostě nemá přehánět, proto je důležitý ten balanc.
Já osobně se momentálně cítím- o moc lépe. Je sice pravda že jsem něco málo nabrala, ale po tom co jsem si prošla, už nikdy nechci do toho stavu v jakém jsem byla. A to, že nebudu úplně hubená už mě tolik netrápí, protože jestli mě to má tak moc omezovat v životě, to radši budu mít normální postavu, cvičit aby mě to bavilo,užívat si jídlo bez výčitek a hlavně zdravé tělo které správně funguje a bude moct přivést v budoucnu nový život.. ♥
Upřesníme to. Ta již zmiňovaná dívka jsem já. A tímto článkem vás chci varovat o PPP alias o čím dál více diskutovaném tématu a to poruchy příjmu potravy. A způsob, jakým chci varovat neznáte, protože ač si na internetu vyhledáte co PPP obnáší, málo kdy je tam uveden pohled člověka, který tím prošel, či ještě hůře- právě si tím prochází.
Začneme hezky od začátku. Tedy rok 2015 kdy jsem se v září rozhodla že se sebou něco udělám. Tak jsem si nastudovala informace potřebné k hubnutí, začala cvičit a za 10 měsíců jsem zhubla kolem 15kg. Jasně, věděla jsem že by to šlo rychleji, ale já chtěla do budoucna dlouhodobý výsledek bez jojo efektu. A tak jsem si ve svém tempu hubla. Až jsem se s nějakýma přestávkami dostala v roce 2016 o 20 kg méně. Nějaký čas jsem byla opravdu spokojená. Jenže se to dostalo do fáze kdy jsem přestala být spokojená i po takovém váhovém úbytku. Chtěla jsem víc. A přesně tady to začalo. Celkem nevinně.Hned další den jsem si domluvila schůzku s trenérem s kterým jsme všechno probrali, a dostala jsem vypracovaný jídelníček přesně na moje hodnoty. Hned další den jsem se vzdala všeho co v jídelníčku nebylo. Nechci aby to působilo, že jídelníček od trenéra byl až tak moc přísný, to já si ho postupem času měnila. Měnila způsobem, že jsem ubírala.Ze začátku jsem si jela hezky podle jídelníčku, a po 2 měsících jsem zhubla cca 6 kg. Byla jsem opravdu ráda. V té době to byla má nejnižší váha. To jsem ale vůbec nečekala že bude ještě nižší.
Víte, v té době jsem byla spokojená. S jídlem a postavou. Jenže pak přišel nějaký špatný zlom a v jakoby mi v hlavě přeskočilo. Postupně jsem ubírala jídlo a tak nějak přestávala jíst. A naopak přidávala jsem cvičení. Každý den a nejlépe dvoufáze. Byla jsem v kruhu. Jídlo, cvičení, spánek.
V té době jsem nebyla vůbec šťastná. Neměla jsem moc náladu, hladověla jsem a cvičila jsem protože jsem ''musela'', nebylo to tak že bych si šla zacvičit s tím že se těším, ale abych hubla víc. A hlavně- zhubnout to málo co jsem jedla. A tak jsem si pěstovala PPP. Určitě jste už slyšeli o anorexii a bulimii, že? Tak tímto vás seznamuji s méně známou, za to ne méně vážnou Ortorexii.
Ortorexie- jednoduše posedlost zdravým životním stylem. Člověk který je nemocný si hlídá pečlivě čím se stravuje. Plánuje několik hodin dopředu co bude jíst- vlastně takto nemocný člověk myslí většinu svého času jen na jídlo. Pokud by měl přijít někam, kde by hrozilo že bude hodně jídla, či jídla, která nemocný nejí a třeba ani nezná jejich přesné složení, je dost pravděpodobné, že si raději přichystá své, nebo se bude snažit z dané akce vykroutit.
Ortorexie je známá tím že celkem dost dokáže člověka okrást o život. Je to myšleno tak, že člověk je hold v jednom kruhu jak jsem již zmínila. Jídlo, cvičení, spánek.
Přesné počítání kalorií, vážení, touha po dokonalosti. Není to sranda a dost často- většinou- hraje roli hlava. Je to celé v hlavě. Člověk chce víc a víc, a přitom ztrácí důležité věci k fungování. Místo toho, aby tělo bylo zdravé, hold začne s tímto přehnaným přístupem strádat. Bude nešťastné a hladové. Strašně dlouhou dobu jsem chodila spát hladová. Už při usínání mi kručelo a bolelo břicho z hladu. A co teprve buzení v noci. Možno si řikáte, proč jsem se prostě víc nenajedla. Ale o tom to je. Ta hlava je už tak zblblá že vám to prostě nedovolí. Byla jsem na tom opravdu psychicky špatně.
Dost často jsem brečela. Z výčitek z jídla, z toho jak jsem si připadala tlustá, ale nejvíc jsem brečela kvůli sobě, co se ze mě stalo. Z holky co si jídlo užívala, se stal někdo kdo má neskutečný výčitky i z toho že si dá o něco víc zeleniny. Zní to až nerealisticky že? Ale tak to bohužel je. Nejhorší asi je, pokud takového člověka máte ve svém okolí, málo kdy to poznáte lebo to jde celkem dobře zamaskovat. Pokud vám to sám neřekne, je dost pravděpodobné že o tom nebudete vědět. U mě o tom vědělo opravdu málo lidí, kteří se mě snažili pomoct a podporovali, za co jim zpětně znovu děkuji, ale i kdyby se druhý snažil, jediný kdo může pomoct je on sám..
Já jsem si tímto prošla jednou, za to to trvalo dlouhou dobu. Rozhodně jsem si s tim narušila důležité orgány a důsledkem omezením většiny důležitých živin pro správné fungování těla u mě prostě přestaly fungovat tak jak by měly. Nebudu tu vypisovat co všechno přestalo fungovat, ale to co mě nejvíce vystrašilo byla ztráta menstruace. Jak víme, tělo vykonává aktivitu i když spíme a to je dobře, protože se stravujeme správně, jenže i k tvoření vajíček potřebuje nějaké to ''palivo'', a u mě už nemělo sílu ani na to. A to byl vlastně ten zlom. Došlo mi, že pokud budu v tom svém extrému pokračovat, mohla bych na to v budoucnu dost doplatit. Došlo mi, že nechci být za pár let co budu chtít založit rodinu na sebe naštvaná a smutná z toho že nebudu moct otěhotnět. A to jen kvůli blbosti být co nejvíc hubená. Takže holky, neblázněte prosím a nedržte žádné extrémní diety a nepřetěžujte se. Neříkám ať jíte prasárny a cpete se k prasknutí, ale 80% zdravého a 20% si nechte na nějakou pochoutku co máte rádi. Nic se prostě nemá přehánět, proto je důležitý ten balanc.
Já osobně se momentálně cítím- o moc lépe. Je sice pravda že jsem něco málo nabrala, ale po tom co jsem si prošla, už nikdy nechci do toho stavu v jakém jsem byla. A to, že nebudu úplně hubená už mě tolik netrápí, protože jestli mě to má tak moc omezovat v životě, to radši budu mít normální postavu, cvičit aby mě to bavilo,užívat si jídlo bez výčitek a hlavně zdravé tělo které správně funguje a bude moct přivést v budoucnu nový život.. ♥
